Otosan?

08. 06. 2010 | † 05. 09. 2010 | kód autora: aWX
Tohle je... řekněme tak trochu romantika, každopádně.. je to divný >< Nacházíme se v Amegakure... Vesnici deště.. ne nemá to nic společného s Narutem..
 
Nad obchodem vázl velký černý mrak, který vypadal, že každou chvíli spustí pořádný slejvák.
Hachiro běhal po schodech nahoru a dolu a hrál si na tajného agenta.
Při jednom zásahu, kdy zrovna zachraňoval paní (Leinou panenku) z hořícího domu, protože měla informace o výrobě nového robota na palačinky, běžel rychle dolu, aby ho plameny (naštvaná Leia) nedohnaly a nezabili.
"Vrať to!" vřískla Leia. Hachiro zrychlil, ale namísto útěku narazil do mámy.
"Vrať mi mojí hračku!" dožadovala se Leia.
"Ty si jí zase něco sebral?" podivila se jejich matka a koukala na Leiu, která brala schody po třech, aby se náhodou něco panence nestalo. Venku se ozvalo hřmění.
"Nesebral!" hájil se Hachiro "Jen sem jí zachraňoval z plamenů!"
"U mě v pokoji nehoří!" namítla Leia. Tsuko včas zpozorovala, jak se bratrovi chystá vlepit pohlavek a chytla jí ruku. Leia se snažila vytrhnout.
"Hoří!" bránil se Hachiro "Hoří tam a ty to víš!"
"To teda nehoří! Mami, on si zase vymýšlí!" křikla Leia a škubala sebou, aby se mohla po svém bráškovi rozehnat.
"Hoří! Hoří! A hoří! Mami ona se zase hádá!!" rozkřičel se Hachiro.
"Okamžitě ticho! Oba!" zařvala do toho povyku Tsuko a unaveně odešla nahoru do pokoje. Děti se chvilku probodávaly pohledy a pak běželi za ní.
 
Tsuko si zula boty a sedla si na křeslo. Blesky jí osvětlovaly obličej, takže se chvílemi zdála opravdu podobná svému otci, na kterého kromě Tsukiyumiho a Marrary, kteří si už taky dávno nepamatovali, kdo to vlastně byl, nikdo z jejích dětí neznal.

Déšť bubnoval na sklo oken, jakoby je měl rozmlátit na kousky. Hachiro se zatřásl strachy, Leia si sedla k mámě: "To je hnusně, co?"
"Ani náhodou" usmála se Tsuko "Déšť i bouřky jsou krásný, jen musíš jejich kouzlo najít."
"Mě se nelíbí,"odporoval Hachiro "Dělá to moc velkej rámus, a navíc, pak sem zmoklej a ty nadáváš, že ti kapu na koberec"
"Nemáš na ten koberec lézt, trumbero" zasmála se Leia.
"Neříkej mi trumbero, že si strašní, neznamená, že inteligentnější!" vztekal se Hachiro. Černé vlasy mu vlály okolo hlavy jako živé jak šíleně kýval hlavou, aby svoje tvrzení potvrdil. Ostatně, Hachiro nikdy neoplýval trpělivostí a docela rád se hádal, hlavně s Leiou.
"Sem!"
"Nejsi!"
"Hlupáku!"
"Magorko!"
"Mamí!"
Tsuko je nevnímala. Poslouchala déšť, který jí až moc připomínal Takiho. Možná tím, že on déšť miloval? Na obloze se objevil další blesk blízko od domu. Chvíli na to hrom. Pak se ozvalo prasknutí. Smrádek jako když se pálí gum...

.... V celém domě zhaslo světlo.
"Mamí, co ty bylo?" zakňučel Hachiro vyděšeně.
"Klid, jen vypadli pojistky." Zavolal na ně Marrara "dojdu pro svíčku."
Přinesl svíčky, rozestavil je okolo a sedl si k nim. Tsuko se natáhla a pohladila ho po tváři.
"Mami nech toho" zavrčel.
"Připomínáš mi Takiho, hrozně" špitla a trochu se zamračila.
"Myslíš... našeho tátu?" zeptal se Hachiro.
"Jasně. Náš táta se jmenoval Taki, to nevíš?" podivil se Marrara.
"No... nevím." Zavrtěl Hachiro rozpačitě na klín a vylezl mámě na klín "Vyprávěj mi o něm!"
"Jo, vyprávěl nám o něm!" přidala se i Leia a Hinoto. Za chvilku se k Tsuko sběhli všichni.
"A co bys chtěl vědět?" zeptala se Tsuko.
"Všechno!" křikl "Chci vědět všechno!"
Tsuko se spokojeně usmála: "Aha. To tu myslím budeme na dost dlouho. No, tvůj otec byl...Byl skvělý. Vážně, vždycky. Pokaždé si věděl rady.
A já nevím co o něm říct... prostě byl nejlepší. Milovala jsem ho. Hrozně. Pak ho a jeden hnusný pán poslal na misi a on na té misi umřel." Tsuko se zaleskly v očích slzy.
"Takhle to nebylo..." namítl Marrara. Tsuko po něm šlehla naštvaným pohledem, ale dál mlčela. Hachiro vyskočil z jejího klína: "Táta byl dobrej ninja?"
"Jeden z nejlepších. Byl dokonce Leader." Odpověděla smutně.
"Vážně? A budu taky Leader?" chtěl okamžitě vědět Hachiro.
"Já nevím, asi ne.To
je teď kamui, to víš, ne?"
"Kamui?!" Marrarovi vyběhla na obličeji žilka a celej zrudl. "Kamui Rikudou?!"
"Znáš snad jinýho?" rejpal si Ame a odfrkl.
"Kdo je Kamui?" zajímal se Hachiro.
 

Tsuko
vstala z křesla a nechala se je hádat. Raději odešla do kuchyně udělat si kafe.
"Mami?" Marrara vešel za ní. Všiml si, jak se Tsuko třesou ramena "Ty brečíš?"
Tentokrát ani nezapírala, jen zoufale přikývla.
"Proč?" zeptal se a objal ji okolo ramen.
"Taki... je mrtvý..."
"Ano, už šest let."
"Umřel mi v náručí, Marraro" dostala ze sebe a rozbrečela se ještě víc. Marrara vykulil oči, ale neříkal radši nic. Nechal mámu se trochu uklidnit: "Nikdy si nám o tom nevyprávěla..."
"Není na tom co k vyprávění..." odsekla.
"Co přesně se stalo?" zeptal se Marrara po chvilce ticha.
Tsuko se posadila a unaveně vypila kafe: "Seděla jsem u něj a objímala ho. Pak... začal krvácet... prostě začal zvracet krev... pak řekl, ať ho obejmu jako by to mělo být naposled... a zemřel. Měl hrozný bolesti a..." Znova propukla v pláč.
Marrara zbělal: "Rozumím... a víš ty co? Já jeho sen splním! Dodělám jeho práci, já- "
"Na to rovnou zapomeň!" vyštěkla jeho matka a zvedla se.
 

Marrara se jí lekl, takhle vypadala strašidelně. Oči stažené do tenkých čárek, vlasy jí sahaly po pás a ve tmě osvětlená jen svíčkou Tsuko v něm vyvolávala děsivý pocit.


"Nechci přijít i o tebe. O nikoho. Nikdo z vás se o mír pokoušet nebude, jasné?!"


"Mami uklidni se!"


"Nechci, abyste se kvůli tomu připravili o život jako váš otec!" rozkřičela se hystericky a rozbrečela se ještě víc. Marrara chvilku jen tak stál a pak mámu objal: "neboj, maminko, nic takového neudělám, dobře?"


Tsuko přikývla, ale brečet nepřestala. A ten den brečela celou noc. Kvůli něčemu na co nikdy nezapomněla. Kvůli lásce, kterou navždy bude mí v srdci...

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.